Historie
Olomoucká tepna
Třída Svobody se nachází několik desítek metrů od Dolního i Horního náměstí a Smetanových sadů. Za vznikem jedné z hlavních olomouckých ulic stojí postupné bourání starých městských hradeb, které započalo již roku 1876. První olomoucký bulvár nesl jméno Josefa von Engla, protože právě tento olomoucký starosta se nejvíce zasloužil o jejich odstranění. Při třídě Josefa von Engla vyrostla řada úředních a finančních institucí, škol, obytných bloků, ale i evangelický kostel a krajský soud s věznicí. Po ustavení Československé republiky v roce 1918 bulvár přejmenovali na třídu Svobody.
Všimli jste si někdy pamětních desek na budově třídy Svobody 26? Jedna z nich připomíná synagogu vypálenou v roce 1939. Stála na místě dnešního parčíku a parkoviště na Palachově náměstí. Další pamětní deska patří obětem májového spiknutí roku 1849. Ve vojenských kasematech v místech Vodních kasáren věznili jako tehdejšího odpůrce habsburské monarchie mimo jiné Karla Sabinu.
U kasáren samá voda
V blízkosti třídy Svobody 26 stojí dva pozůstatky pevnostní architektury, Terezská brána a Vodní kasárna. V komplexu Vodních kasáren bylo možné ustájit koně, uložit výstroj a zbraně či ubytovat posádku. Prostor se využíval i k nevojenským účelům, například v něm mleli obilí (dnešní Kamenný mlýn, známý též jako Passingrův).
Říká se, že kasárna tehdy vyrůstala rovnou z vody. Okolí této části filozofické fakulty totiž v minulosti utvářela ještě přítomnost umělého vodního kanálu, mlýnského náhonu z třináctého století. Kam se poděla Mlýnská strouha? Vodní rameno Mlýnského potoka bylo roku 1952 odkloněno a pro případy prosakování vody nahrazeno potrubím. Pod dlažebními kostkami na třídě Svobody, na dně bývalého vodního koryta, se proto ukrývají nejen mohutné kanalizační trubky, ale také části původních mostů.